Naši klienti... to jsou takový motýlci. Přelétají z jednoho místa na druhý, ale to pevný, to vlastní místo – domov, chcete-li – nemají.
Stejně jako motýli, i oni mají křehký křídla, který se můžou snadno polámat. A takhle polámaní k nám často přicházejí. Podáváme jim pomocnou ruku k tomu, aby se mohli dát znovu dohromady. Často jsme pro ně rodinou. První opravdovou rodinou, kterou kdy poznali.
Víme, že naše „děti ulice“ jsou polámané především na duši. Práce s nimi není jednoduchá. Je to běh na dlouhou trať, nebo spíš chůze, při který postupujeme mravenčími krůčky. O to víc nám dělají radost klienti, co TO dají a vrátí se zpátky do běžnýho života. To je pro nás ta největší odměna. Že má ta práce smysl. Že tu nejsme zbytečně.
– László Sümegh
László Sümegh, zakladatel Projektu Šance, spolu s patronkami Domu Šance – Táňou Fischerovou, Martou Kubišovou a Marií Rottrovou.
Zakladatel
László Sümegh
Původní profesí textilní výtvarník, přesto už mnoho let streetworker a sociální pracovník pro všechny děti a mladé lidi, kteří se ocitli bez pomoci na ulici. Této problematice se věnuje od roku 1995.
Asistent
Pavel Kozler
Manažer projektů, asistent předsedy V roce 2000 přišel Pavel, nabídl se jako dobrovolník a už zůstal. Myslel si, že když pomůže klientům sehnat práci a pomůže jim s bydlením… budou tu pomoc s Lászlem „sekat jako Baťa cvičky“. Realita byla ale jiná – vzhledem k hloubce a rozsahu problémů, které klienti Projektu Šance mají. Ze sprintu se stal maraton.
